Historie uchovává seznam spouštěných příkazových řádků a umožňuje jejich rychlé opakované použití. Standardně se uchovává 500 řádků pro jednu relaci (počet je v proměnné $HISTSIZE) a po jejím ukončení ukládá seznam do souboru určeném proměnnou $HISTFILE, jehož maximální velikost v řádcích definuje proměnná $HISTFILESIZE. Pokud budeme chtít tyto hodnoty trvale změnit, bude potřeba je definovat v konfiguračním souboru ~/.bash_profile, nebo ~/.bashrc. třeba takto:
export HISTSIZE=1000
export HISTFILESIZE=100000
Celý seznam historie od nejstarších po nejnovější, vypíše příkaz:
history
lépe
history | less
který umožní výpis stránkovat. Nebo lze použít jako parametr příkazu history počet posledních řádků, které se mají zobrazit:
history 20
Základní možností vyhledávání v historii je použití kurzorových kláves "nahoru" a "dolu", které listují seznamem historie. Zajímavější funkcí je ineraktivní vyhledávání, které se vyvolá klávesovou zkratkou Ctrl+R. Umožňuje psát řetězec, na jehož základě se historie okamžitě prohledává od nejnovějšího záznamu směrem k nejstaršímu a zobrazuje výsledek. Další sisk kombinace Ctrl+R vyhledá další výskyt zadaného řetězce. Pokud se zobrazil řádek, který hledáme, můžeme ho ihned spustit klávesou ENTER, popřípadě klávesou ESC (escape) ukončit vyhledávání s tím, že máme možnost nalezený řádek před spuštěním upravit. Pro zrušení vyhledávání a návrat na aktuální řádek slouží kombinace Ctrl+G.